Pocta sofistikované královně italského filmu Monice Vitti, která bohužel 2.2. 2022 umřela v 90 letech na závažnou nemoc Alzheimerova typu, kvůli které se stáhla v posledních 20 letech do ústraní. Odpočívej v pokoji, Mončo. Nikdy předtím jsem o ní neslyšela, ale hned po prvním filmu z “tetralogie citů“ si mě získala svou netypicky chladnou, elegantně tajemnou a melancholickou krásou. Hrála role sousedky odvedle s bravurou bohyně a role královen s jednoduchostí sousedky odvedle. Režisér tetralogie Michelangelo Antonioni proslavil Monicu ve svých filmech a stala se i jeho partnerkou, ale krátce po svých pětatřicátých narozeninách se s ním rozešla, což jí aspoň umožnilo rozšíření hereckého záběru. V roce 1984 byla také u nás oficiálním hostem filmového festivalu v Karlových Varech. Francouzský list Le Monde, který vydal zprávu o smrti herečky již v roce 1988, napsal, že ve Vitti se “nekonformní temperament snoubil s fantaskním naladěním a sebevražednými sklony“. Deník také připomněl výrok Antonioniho, že Vitti měla “tvář úzkosti“. Současně ale vykazovala “tajemný půvab emancipovaných žen, které se zdají raněné ztracenou láskou“, míní deník.
Poctu jsem stříhala ze tří filmů - Dobrodružství (1960), Noc (1961) a Zatmění (1962) a jako hudební doprovod jsem si vysnila instrumentální skladbu “Sereno è“, kterou pěkně s citem převedl český trumpetista Jiří Hlava. Původně je to píseň od italského zpěváka Drupi z roku 1975, kterou u nás můžete slyšet v podání Karla Gotta, který ji o rok později přezpíval pod názvem “Je jaká je“. “Romantic Trupet“ je název alba Jiřího Hlavy z roku 1998.
#MonicaVitti #italian