Královna Alžběta si na vladařském trůnu vede velmi dobře, přestože musí čelit takovým politickým výzvám, jakou je například hrozící invaze španělského loďstva. Panovnice je však zároveň ženou z masa a kostí. Neubrání se citům, stárnutí ani některým osobním a politickým chybám. Vrátí se k úvahám o sňatku: manželství s mladičkým francouzským vévodou z Anjou by totiž odvrátilo španělskou hrozbu, zajistilo zemi dědice a vyvrátilo fámy o královnině neplodnosti. Po deseti letech věznění své sestřenice a rivalky Marie Stuartovny musí Alžběta odsouhlasit její popravu, přestože důkazy o Mariině spiknutí byly vykonstruované. V pozdějším věku