Edvard Beneš, projev po odsunu Němců

Varování určené naší generaci E. Beneš byl původně v otázce odsunu Němců poměrně benevolentní, teprve pod nátlakem Churchilla ustoupil a smířil se s jeho požadavky na nekompromisní odsun veškerých Němců. Beneš neměl jinou volbu. 3. dubna 1943 jednal v Chequers E. Beneš s W. Churchillem za přítomnosti J. Masaryka (který pořídil zápis z jednání). Churchill zde řekl: “Je třeba myslet o struktuře poválečné Evropy..... Je nutno Německo rozdělit a oddělit od Pruska..... Transfér německého obyvatelstva bude nutný..... Týká se to baltských států, východního Pruska připadne-li Polsku a Sudetenlandu.- Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou s sebou to nejnutnější a jdou - to doufám u Rusů prosadíme!“ Obdobně mluvil W. Curchill před Dolní sněmovnou: “Domnívám se, že vypuzení (německého obyvatelstva) bude uspokojivým a trvalým řešením“ Nejhorší odsun zažili Němci ve Francii Po přechodu válečné fronty přes Francii generál Charles de Gaulle se svými Svobodnými Francouzi obsadil Alsasko Lotrinsko a nastala otázka, co s tzv. kolaboranty (německým obyvatelstvem). „Ulice a soudce lynč se o to postarají,“ odpověděl generál a budoucí hlava Francie. A “Svobodní Francouzi“ začali řádit, v krátké době zastřelili Němců, pak se stáhli se a čekali. Kdo z Němců mohl, ten utekl a ti ostatní se raději dobrovolně vzdali svého němectví a stali se Francouzi. Národnostní otázka takto byla hodně krutě vyřešena. Takto přišlo v celé Francii na konci války o život čtyřicet až šedesát tisíc lidí.